Světýlka

Amálce je šest let. Má ráda svou kočku, rodiče i babičku s dědou. Je léto a vše, co by si holčička přála, je, aby den proběhl tak, jak má. Jenže něco je dnes jinak. Rodiče se zavírají v pokoji a hlasy pronikající dveřmi jsou podezřele zvýšené. Něco se děje, ale Amálka neví co. Snímek v bravurně kreativní režii Beaty Parkanové sleduje rozpad rodiny dětskou optikou. Klíčovou dírkou, uchem přitisknutým na dveře, očima, které jsou ve výšce pasu dospělých. Každý den jednou končí a tento se stává pro Amálku zlomovým. Usíná zraněná, ale o něco dospělejší.