Promítání nejen pro seniory OSTROV

Když se z rozhádaných manželů nečekaně stanou osamělí trosečníci na tropickém ostrůvku, pak jim pro záchranu a přežití nezbývá nic jiného, než začít si znovu naslouchat a najít k sobě cestu zpátky. Příběh začíná v luxusním resortu, kde jsou Alice a Richard konečně po letech na exotické dovolené, jenže věci se zvrtnou. Richard Alici oznámí, že se chce rozvést. Alice je překvapena, exotická dovolená okamžitě končí a Alice chce odjet ihned, je jedno jak. Richard tedy sežene odvoz nákladním letadlem, protože nic jiného neletí. Jejich let ale ztroskotá a Richard s Alicí uvíznou na opuštěném ostrově uprostřed Jižního Pacifiku. Katastrofa je sice katastrofa, ale i tak se Alice rozhodne, že budou žít odděleně a rozdělí ostrov na dvě poloviny. Jedna je Richardova a druhá její. Netrvá to dlouho a oba dva si uvědomí, že musí začít spolupracovat, aby na ostrově přežili, a také si musí spoustu věcí vyříkat.

Rudolf Havlík k filmu a jeho natáčení prozradil: „Chtěl jsem se věnovat tematice, která je mi nejbližší. Humor a dobrodružství. Vždycky jsem to chtěl dělat a postupem času, krok za krokem jsem se propracoval k tomu, že se mohu věnovat žánrům, které mám nejraději a Ostrov jsem si od začátku až do konce hýčkal.“

Že se v tomto případě jedná o opravdu dobrodružnou komedii, dokazují i jeho další slova: „Natáčení v džungli a na plážích ostrova zní jako báječná dovolená, ale místo toho se dostavila nekonečná každodenní dřina. Nejen že jsme reagovali na proměnlivé počasí a jednou nás museli z ostrova doslova odtáhnout před gigantickou bouří, ve které jsme prchali na lodích, ale museli jsme se vyrovnat i s živočichy. Když strávíte na pláži půl dne, ničeho si nevšimnete, když tam jste ale měsíc ve dne i v noci, zjistíte, že divočina existuje i velmi blízko exotických resortů. Gigantické a hodně jedovaté stonožky scalapandry jsme byli nuceni vyhánět z našich táborů každé ráno. Jsou dlouhé až 40 cm, umí vylézt na strom a chytit si netopýra za letu. To jsem Janě Plodkové raději neříkal. Navíc jsem zjistil, že rády šplhaly právě na ten strom, pod kterým měla Jana trosečnický stan? Na pláži a v džungli se pohybují štíři, hadi, pijavice, obří pavouci, varani a všechny zajímá, co že to tam přijelo za lidi a co tam vlastně dělají. Museli jsme pečlivě odvážet každý den odpadky a dávat pozor, kam šlapeme a saháme. I přesto jsme se nevyhnuli několika velmi blízkým setkáním, na která nezapomenu.“

Jana Plodková doplňuje režisérovy postřehy o své vlastní zážitky: „Byla jsem v Thajsku poprvé a naprosto mne tato země uchvátila, místní lidé, kultura, příroda. Celé natáčení a pobyt byl dárkem, o kterém jsem snad ani nesnila. Každé ráno jsem vstávala kolem šesté, ještě před natáčením, abych si užila prázdnou pláž a východ slunce. To bylo nesmírně nabíjející. Ve dni volna jsem si udělala výlet ke slonům, nebo jsme s holkami vyšlapaly 1237 schodů u Tiger Cave Temple. Každý den jsem vídala varany, opice a někdy i zoborožce. Jediným nebezpečným zvířetem byla velká červená housenka, která nám na pár dní odstavila od práce filmovou architektku Aničku. Díky skvělému thajskému týmu a lékařské péči se to zvládlo a my jen byli o něco víc obezřetnější.“

Jana Plodková ještě upřesňuje, na co se můžou diváci v kinech těšit: „Mohou se těšit na dobrodružnou romantickou komedii, na krásnou kameru Václava Tlapáka a samozřejmě na herecké spojení Plodkové  a Langmajera, které, mám dojem, do sebe zapadlo.“ A Rudolf Havlík se přidává slovy: „Je to dobrodružná komedie v pravém slova smyslu a na své si přijdou všichni, kteří rádi cestují, nebo mají jednoduše rádi dobrodružství a romantiku.“