Veronika Benoni

Domů / Veronika Benoni

Veronika Benoni

Slavnostní zahájení výstavy za účasti autorky.

Narodila jsem se a vyrostla jsem u černého moře. Množství výrazných barev a hustá zelená příroda v subtropickém pásu na mně navždy zanechaly stopu na vnímáni a cítění barev. Kreslila a malovala jsem od ranního dětství, hodně a s chutí. Když mi bylo pět let, tak jsem se rozhodla stát malířkou.  Své rozhodnutí jsem splnila a vůbec toho nelituji. Myslím si, že je to nejlepší povolání na světě!
Ze začátku jsem se učila kreslit ve svém rodném městě. V té době byla krásná tradice pořádat jarní a podzimní výstavy. Tímto způsobem malíři sdělovali svým divákům o práci, kterou stihli udělat. Ve svých dvaceti letech už jsem měla za sebou okolo dvaceti různých výstav. Kolem svých sedmnácti let jsem se rozhodla, že pojedu pro poznaní opravdové klasické umělecké školy do Leningradu.
Učit se tam bylo těžké, v tradičních ruských školách mají velmi vysoké požadavky. Někdy jsem musela spát tři nebo čtyři hodiny, abych všechno stihla. Ale vyhovovalo mi to a do teď jsem velmi vděčná za vysokou duchovní atmosféru a důstojné cíle, kterých chtěli všichni dosáhnout.
No a potom nastala Perestrojka. Všechno se otočilo hlavou dolů. Rozpadl se nejen celý Sovětský svaz, ale i všechno díky čemu v něm lidé žili. Svaz malířů, výstavy, vztahy mezi lidmi, podniky, banky, peníze - to všechno se rozpadlo na podivnou mozaiku úlomků z minulosti.
V tomto neklidném období jsem velmi romanticky potkala Uljana Benoni, se kterým jsme se kdysi spolu učili malbě a sympatizovali jeden druhému. Časem jsme pochopili, že máme stejné plány a vzali jsme se. Ihned po svatbě jsme se rozhodli odjet ze Svazu navždy. Dostat povolení na výjezd pro nás bylo téměř nemožné, proto jsme se rozhodli jít pěšky. S sebou jsme si vzali jen dva batohy, do kterých jsme dali pár obrazů a barvy a vyrazili jsme do Německa. Všechno se podařilo, přešli jsme hranice, ale po cestě k našemu cíli se před námi objevilo Staroměstské náměstí. Ano, přesně ono. Když jsme projížděli přes Prahu, tak jsme nemohli odolat její kráse a museli jsme se  tam porozhlédnout. Když jsme vyšli z úzkého průchodu Melantrichovy ulice a spatřili nádhernou kombinaci orloje a Týnského chrámu, tak jsme ztratili řeč. Jak jsme tam tak stáli a obdivovali tu krásu Uljan řekl: ,,Veroniko měli bychom se tady na pár let zdržet a namalovat tuhle krásu!" Pár let... A zdrželi jsme se tu na čtvrt století. A takhle jsme v Praze našli svůj druhý domov.
Pražský Penklub vystavil v jejich sálech naše obrazy a pomohl nám s legalizací a díky tomu jsme si tam našli mnoho přátel. V roce 1998 jsme začínali nabírat studenty za účelem společné práce s obrazy. Takhle vzniklo odborné umělecké středisko, které se jmenuje Škola Benoni.
V roce 2001 jsme na Starých zámeckých schodech otevřeli první galerii Školy Benoni. Snažili jsme se zaujmout návštěvníky, dělali jsme tematické výstavy a já jsem přednášela o problémech moderního umění. Pořádali jsme literární a básnické večery. My, naši přátelé a studenti jsme s radostí prováděli podobné akce. V té době jsme začali vytvářet řadu knih a scénářů o moderním umění. Do krize v roce 2009 galerie aktivně fungovala.
Od roku 2015 spolupracujeme s několika galeriemi v Anglii. Lehký dekorativní styl se velmi zalíbil Angličanům a moje obrazy tam dostaly pozitivní ohlas. Nehledě na popularitu dekorativních obrazů mám radši realismus a profesionalitu při zobrazení prostoru nebo postav. S potěšením vytvářím portréty, maluji realistická zátiší a vymýšlím nové a nové kompozice. Myslím si že umělecký člověk nikdy duchem nezestárne!

Veronika Benoni


Detaily
Typ pořadu: Vernisáž
Přístupnost: Není omezeno
Délka: 120 minut
Přestávka: Ne
O pořadu
Určení pořadu: Neurčeno

Termíny představení pořadu

Termín představení Vstupenky